Přeskočit na hlavní obsah

Ateliér Kareš Rais

Dokonalá symbióza - architektura

Jejich práce se navždy propisuje do obrazu měst a krajiny, od nepaměti se jejich díla stávají nedílnou součástí našeho prostředí, prostřednictvím svých vizí posouvají hranice technologických možností, spojují i rozdělují – architekti.

Mezi ty nejvýraznější osobnosti soudobé české tvorby se řadí architekti z brněnského Atelieru Kareš/Rais.
Vzdušná se sněhobílými fasádami, dechberoucí moderní architektura s odkazem na funkcionalistické principy – tak bychom mohli charakterizovat jejich tvorbu.

Jejich příběh začal, když se po předchozích studiích na Střední umělecko-průmyslové škole hudebních nástrojů a designu nábytku v Hradci Králové a umělecké vysoké školy v Bratislavě setkávají při studiu na brněnské Fakultě architektury, kde se Martin Kareš a Robert Rais již v roce 1999 společně účastní mezinárodního Projektu BASE, který vrcholí výstavou v pražské výstavní síni Mánes.

Rok poté získávají za projekt revitalizace brněnské cementárny první místo v prestižní soutěži studentských prací napříč všemi ročníky fakulty – Cenu Bohuslava Fuchse. V roce 2001 je pak jejich práce prezentována na tematické výstavě Revitalizace – mrtvý dům, živý prostor v Galerii Mladých a Galerii U dobrého pastýře v Brně. Od druhého ročníku začínají oba studenti spolupracovat na realizacích projektů profesora Ivana Rullera, který je ještě v době studia uvádí jako spoluautory některých realizací. V ateliéru pana profesora – loni zesnulého nejvýznamnějšího brněnského architekta moderní poválečné doby oceněného státním vyznamenáním, žáka Arnošta Wiesnera a asistenta Bohuslava Fuchse – získávají Martin Kareš a Robert Rais jedinečné zkušenosti o funkcionalistických principech včetně vnímání prostoru, pokoru k řemeslu i lidský přístup.

Již v roce 2004, ještě v době doktorského studia, se mladí architekti vydávají na samostatnou dráhu a zakládají vlastní architektonické studio. Postupně navrhují desítky realizací, v nichž se prolínají nadčasové principy funkcionalismu a současných technologií, které umožňují základní myšlenky tohoto architektonického směru realizovat velkoryseji. Prvních pět let jejich tvorby je možné charakterizovat jako červené období s odkazem na práci architekta Arnošta Wiesnera. Nejvýraznější prací tohoto období je vila v Brně-Jundrově. V této době začíná architekty vyhledávat movitější klientela, a to zejména pro jejich odvážná řešení převislých konzol bez sloupů a podpor na absolutní hranici soudobých technologických možností.

Po zahraničních pobytech obou architektů je možné vystopovat vyprofilování rukopisu odrážející se v ještě výraznějším zjednodušení forem a oproštění se od barevných řešení. Typickými se pro jejich projekty stávají sněhobíle omítky a betonové moniéry a konzoly. Velkou popularitu i úspěchy v soutěžích sklízí komorní vila Slavkov s odkazem na nautický funkcionalismus. V této realizaci se dokonale spojily výtvarné a filozofické hodnoty architektury třicátých let s moderními technologiemi. Vzniká tak unikátní novostavba s autentickým funkcionalistickým vzhledem a veškerým komfortem moderního způsobu života.

Mimořádný ohlas vzbuzuje realizace vily v Brně, a to v lokalitě Kociánka. Tento projekt je v tisku označován za „mladší sestru“ funkcionalistické ikony vily Tugendhat. Jednoduchá koncepce domu reagující na tvarosloví pozemku vyústí v koncept dvou horizontálních desek, které nad sebou na pohled volně levitují a jsou propojeny pouze skleněnými plochami. To umožňuje obyvatelům domu neopakovatelný výhled na město ze všech obytných místností. Dům tak přestává být bariérou uzavírající kontakt s panoramatem města. Naopak umožňuje neustálé vzájemné prolínání interiéru a exteriéru.

V Praze se velkého ohlasu veřejnosti dostalo vile v Kolodějích, kde odlišné architektonické ztvárnění podpořené osobností zahraničního klienta vyústilo v budovu s využitím principů kalifornského modernismu. Elegance a harmonie, kterou vila vyzařuje, se tu propojují v mnoha souvislostech a rovinách. Kromě vyvážení formy a funkce, která je pro moderní architekturu zásadní, je zjevná i harmonie exteriéru a interiéru, přírody a technologie a v neposlední řadě i harmonie těla i ducha.

Nenápadný význam detailu

Záměrem autorů je redukovat architekturu na elementární prvky, na funkční a konstrukční základ a přenechat hlavní roli výhledu do přírody či propojení stavby s pozemkem. Podobně jako ve sportu vše, co vypadá jednoduše a lehce, bývá ve skutečnosti mimořádně obtížné, stejně tak napohled jednoduché „čisté“ tvary skrývají promyšlená a často technicky velmi náročná řešení. K těm obvyklým patří podlahové vytápění, větrací systém / rekuperace a osvětlení, včetně topení integrovaného v podhledu, zábradlí z čirého tvrzeného skla apod. Zde se stavebník v mnoha případech vydává za hranice tohoto standardu. Architekti používají bezrámové zasklení fasád z velkoformátových tabulí až 3 × 6 m navazujících plynule na sebe. Automaticky tyto panoramatické stěny zastíňují předokenní žaluzie či vnitřními screenové rolety skryté ve stropním podhledu. To je jen několik z řady řešení a „detailů“, za nimiž stojí spousta přemýšlení, hledání, rozhodování…. Zdánlivé drobnosti, které však posouvají architekturu do vyšších dimenzí.

V jejich dosavadním díle je možné vysledovat nadčasové myšlenky funkcionalismu, kdy racionální tvorba dispozic, orientace stavby ke světovým stranám, umístění na pozemku i objemová charakteristika staveb vzniká jako přísně logické řešení bez ega a formálních prvků. Kdy samotný, a tedy konečný vzhled staveb je až sekundární. Tato přísná logika dává stavbám jasný řád a výsledný funkcionalisticky vzhled. V žádném případě ale nemůžeme hovořit o dobových kopiích staveb, jakkoliv jsou myšlenky funkcionalismu principielně nadčasové, stavby realizované dle této filozofie za použití stávajících technologií mají mnohdy velkorysejší ráz a jsou soudobým odrazem stávající doby.

Nápady, energie a vložené úsilí vedou nejen ke vzniku vysoce komfortního bydlení, ale stávají se součástí příběhu rodiny. Vytvářejí onu pro nezasvěcené oko takřka nepostřehnutelnou nadhodnotu, která proměňuje dům v domov.

Architekti Martin Kareš a Robert Rais jsou držiteli celé řady prestižních ocenění.

text   

Průběh zakázky

Aktuální tvorba

V současnosti architekti z Atelieru KAREŠ/RAIS pracují na několika jedinečných projektech. V oblasti soukromých vil jde například o Villu Botanica vedle Trojského zámku v Praze, vilu v Masarykově čtvrti v samotném srdci Brna, minimalistickou vilu v Písku, dále pak vilu v Uherském Hradišti a vilu s výhledem na Ještěd v Liberci. Mezi významné projekty v zahraničí patří vila na útesu ostrova Korfu v Jónském moři nebo studie vily na pobřeží Středozemního moře v blízkosti města Split s přilehlým SPA resortem. K tomuto výčtu aktuálních projektů architekti spolupracují s klienty při ztvárnění jejich soukromých komerčních investic. Mezi ně patří památkově chráněné bytové objekty v centrech měst či historická sídla v krajině přetvářená pro současné potřeby bydlení klientů. Dále si k těmto zajímavým probíhajícím projektům zaslouží zmínit ještě stavbu Thermalparku Lázní Darkov a vinařství se zážitkovou trasou ve Velkých Pavlovicích. V průběhu roku absolvují poznávací cesty za ikonickými stavbami nejen funkcionalismu a Bauhausu, ale i soudobé moderní architektury.